Má první otázka souvisí s letošním tématem Korza Národní. Co pro vás znamená slovo svoboda?

První, co mi vytanulo na mysli, je zodpovědnost. Svoboda je někdy vnímána tak, že si člověk může dělat, co chce, ale tak tomu není. Kde končí moje svoboda, tam začíná svoboda druhého člověka. Svoboda je pro mě hlavně respekt, zodpovědnost k zákonům a pravidlům.

A co se vám vybaví ve spojení svobodná volba?

Každý z nás je zodpovědný především sám za sebe. Nikdy nemůžete učinit někoho jiného zodpovědného za vaše činy. Svobodná volba vychází z každého z nás. A jelikož žijeme v demokracii, máme instrumenty, jak volit svoji reprezentaci. Je skvělé, že jsme je v posledních volbách dokázali využít. To je super. Svobodná volba je možnost změny a možnost posunu dopředu, k něčemu lepšímu.

Kdy se sám cítíte nejvíce svobodný?

Nejvíc svobodný se cítím ve chvílích, kdy můžu dělat to, co mě baví a naplňuje. Svobodný se cítím ve chvílích, kdy mohu dělat věci, které vnitřně cítím jako správné.

Jaké věci to jsou?

Jako stavaře mě baví, když něco vymyslíme a následně jsme schopni to zrealizovat.

A když se rovnou přesuneme do doby sametové revoluce, kolik vám tou dobou bylo a čemu jste se věnoval?

Bylo mi 24 let, byl jsem čerstvý absolvent stavební fakulty a v září 1989 jsem se vracel z jednoleté vojenské služby, která byla tehdy povinná. Původně jsem měl nastoupit do práce v Šumperku, odkud pocházím, ale během měsíce jsem se rozhodl odejít do Prahy. A zrovna se to potkalo se sametovou revolucí.

A jak se vám tehdy žilo? Jak na minulý režim vzpomínáte?

Tehdy byl život diametrálně odlišný a vzpomínky na tu dobu by vydaly na několik takových rozhovorů. Když ale shrnu to nejpodstatnější – žili jsme v totalitním režimu, v době, kdy jsme nemohli bez obav říkat své názory, a zejména jsme žili v nesvobodě. To jsou mé vzpomínky na minulý režim.

Jak vzpomínáte přímo na den revoluce? Jak jste ho prožíval?

Tehdy nebyly mobily, takže bylo těžké se cokoliv dozvědět. Informace jsme získávali přes tehdejší telefony, takové ty, na kterých se číslo ručně vytáčelo. Nebylo snadné se rychle dostat k informacím, ale jakmile jsem se k nim dostal, začali jsme s mou ženou chodit na demonstrace na Václavské náměstí. Prožívali jsme tehdejší atmosféru velmi silně, stejně jako následnou euforii z přicházející a neodvratné změny

Slavíte výročí revoluce nebo jak prožíváte tento státní svátek?

Každý rok chodím na Národní třídu, na Korzo Národní, které se mi moc líbí. Vzpomenout si na sametovou revoluci je pro mě osobně velmi důležité a hezké.

Plánujete dorazit i letos?

Samozřejmě.

To jsme moc rádi a děkujeme. Kam se podle vás společnost od revoluce posunula? Naplnilo to vaše očekávání, když si porovnáte sebe jako mladého kluka, pravděpodobně plného ideálů, a to, co teď vidíte?

Ono se to dá rozdělit na dekády. Devadesátá léta byla hodně divoká. Privatizace a majetková přeměna ve společnosti byly nečekané, nové a pro mě jako mladého kluka zvláštní. S údivem jsem pozoroval, že zatímco já i mí přátelé jsme si museli (a chtěli) všechno vydřít a odpracovat, někteří lidé to dělají o dost jinak. Neodsuzuji to a nehodnotím, prostě tak to bylo.

Následná dekáda značila zvláštní proměnu, která vyhřezla v současnou dekádu. V ní je z mého pohledu patrný silný nástup populismu. U moci jsou lidé, kteří často nepřemýšlí nadčasově, nemají věci promyšlené dlouhodobě. Chybí tady jakákoliv vize, lídr či osobnosti, které by byly schopny se postavit za svobodu a pravdu. To se ale netýká jenom České republiky. Když se podíváte do Evropy a vlastně celého světa, populismus panuje, v nějaké podobě, téměř všude. A já doufám, že to jako lidstvo nějak ubrzdíme, jinak to skončí špatně, jak se světem, tak s námi. Ale cítím naději. Výsledky našich posledních voleb mě totiž uklidnily a ujistily, že to s námi ještě není tak špatné.

Firmu Trigema jste založil v roce 1994. Co právě pro vás znamenala možnost svobodného podnikání? Jak by vypadal váš život bez ní?

Myslím, že bych pracoval jako referent v Severomoravských vodovodech a kanalizacích. Tam jsem totiž původně nastoupil po vojně, protože jsem absolvoval na stavební fakultě v oboru vodní stavby a hospodářství. Následně jsem si ale udělal rozdílové zkoušky na pozemní stavby, abych si mohl založit stavební firmu a získat na to autorizaci. Vlastně si moc nedovedu představit, kde by skončila moje dráha. Já jsem totiž strašně vnitřně neklidný, když nemůžu dělat to, co bych chtěl. Navíc potřebuju být pořád aktivní a nedokážu nikde sedět a dělat rutinní věci pořád dokola. Takže odpověď na otázku, jak by vypadal můj život bez možnosti svobodně podnikat, zní: Nevím, vůbec jsem o tom nepřemýšlel. A možná je to dobře.

Heslo vaší firmy je: „Vzešli jsme z nezávislosti, zůstáváme nezávislí.“ Jak byste ho popsal člověku z venku, proč je právě „nezávislost“ zakořeněná v tomto hesle?

Nezávislost přímo souvisí se zodpovědností. Chci být nezávislý, chci být svobodný a musím být zodpovědný. Musím vědět, jaké mám kompetence, o čem můžu rozhodovat. A když rozhodnu, tak musím za své rozhodnutí nést zodpovědnost. Tak to v Trigemě chápeme všichni. Nezávislost není možnost dělat, co chci, kdy chci nebo jak chci. Nezávislost je určitý kompetenční rámec, ve kterém se pohybuji. Je to moje hřiště, kde všichni očekávají moji zodpovědnost, kterou za své činy přijmu. K nezávislosti patří i chyby, to, že se třeba rozhodnu špatně. Když se to stane, je projevem nezávislosti snaha chybné rozhodnutí změnit. To ale bohužel v dnešní společnosti moc nefunguje. Dnes jsme spíše svědky toho, že když někdo rozhodne špatně, tak další měsíce nebo roky říká, že tomu tak není a že to bylo správné rozhodnutí. To pro mě není projev nezávislosti, ale utvrzování ve lži.

Co byste si pro svoji firmu přál do dalších let? Máme 32 let od sametové revoluce, kde vidíte Trigemu za další tři dekády?

Moje vize a vize celé skupiny jsou dlouhodobé. Před nějakými deseti lety, když jsme vyhodnocovali uplynulý rok, jsem vtipkoval, že do dalších x let založíme společnost Trigema Moon a začneme stavět byty na Měsíci. Takže moje odpověď zní: Za 32 let dost možná budeme stavět bytové domy na Měsíci.

Co byste si přál pro svobodu v naší zemi do dalších let?

Přál bych si, aby naše země dostala rozum. Aby nám vládli lidé, kteří mají zdravý a selský rozum. Přál bych si, abychom se vrátili k tržní ekonomice a abychom všichni pochopili, že přidaná hodnota vzniká prací, ne dotacemi a regulacemi nebo přerozdělováním. To bych si hodně přál.

Ještě se vás, jako developera, musím zeptat na jednu věc, která se týká samotné Národní ulice – jedné z hlavních pražských tepen a nejvýznamnějších ulic. Jak se na ni díváte jako developer, nachází se zde například budova DRN, která dle mnohých v sobě kombinuje starou a novou architekturu. Jaký je váš přístup?

My bychom si moc přáli, aby Praha trochu povolila vstup do centra, aby tu mohlo vzniknout víc staveb, jako je například DRN. Architektura je svědkem dané doby a my v té době žijeme. Bylo by proto skvělé, kdyby nám město umožnilo podat svědectví o naší době i dalším generacím a umožnilo nám stavět současné stavby, které jsou často ojedinělé, originální, funkční a krásné, i v centru.

Za nás je to z otázek všechno. Chtěl byste vašim zaměstnancům, čtenářům nebo lidem z Korza Národní něco říct?

Napadá mě jedno krédo, kterým se rád řídím: „Nikdy se nevzdávat“.