Lihovar v 19. století
Čerpáno z knihy Lihovarníci Fischlové od Vladimíra Hrbka.
Založení Lihovaru se datuje do let 1879 – 1880 Siegmundem Fischlem a Adolfem Rosenbaumem, od roku 1906 byl veden pod názvem Lihovar M. Fischla synové. Od 20. let byl Lihovar napojen vlečkou na Smíchovské nádraží. Byla vybudována vagónová váha a lanové posunovače vagonů. Největší rozkvět továrny spadá do let 1890–1906. Filtrační systém byl tehdy srovnatelný s nejlepšími francouzskými a německými zařízeními. Hlavním odbytištěm velejemného lihu bylo Švýcarsko a tamní výroba nejlepších likérů a lihu k léčebným účelům.
V roce 1907 byl Lihovar přestavěn na vyšší kapacitu, byla zvýšena rafinérie – „varné síně“ o cca 4,8 m a v severozápadním rohu byl postaven další lihový sklad. V červnu 1939 byl na základě nařízení o židovském majetku ustanoven německý správce a po válce, roku 1946, byl Lihovar znárodněn. Provoz Lihovaru a potašovny byl zastaven 29. dubna 1949. Zařízení bylo na konci roku 1950 rozebráno a rozvezeno do lihovarů po Čechách.
V roce 1952 byla některá zařízení vrácena zpět a došlo k opětovné výrobě velejemného lihu. Podnik se přejmenoval na „Spojené lihovary, národní podnik“ jehož sídlo bylo ve zlíchovském Lihovaru a stal se součástí státní potravinářské skupiny známé jako KOLI (Konzervárny a lihovary), která se zabývala zpracováním, konzervováním a nakládáním – uchováním potravin. V areálu vznikla velká centrální laboratoř pro testování a analýzu potravin.
Nejvýraznějším stavebním zásahem byla přestavba části areálu na octárnu. Závod měl 7 ocetnic a 26 kádí a stal se největším výrobcem octa v České republice. V 80. letech začala úvaha o napojení Barrandovského mostu a Radlické radiály a jedna z nich počítala s trasou přes Zlíchovský lihovar.
Období chátrání
V 80. letech začala úvaha o napojení Barrandovského mostu a Radlické radiály a jedna z nich počítala s trasou přes Zlíchovský lihovar. To bylo důvodem, proč ustaly veškeré investiční aktivity v Lihovaru. Proč investovat do něčeho, co je potenciálně určeno ke zbourání?
Nicméně i bývalému vedení se dařilo prosazovat alespoň minimální investice vedoucí k udržitelnosti výroby, např. se investovalo do nového lihového skladu. Přesto se to projevovalo na chátrajícím vnějším stavu staveb, který se později přenesl do všeobecného názoru místních obyvatel, že lihovar nechal zchátrat zahraniční investor.
Po revoluci bylo ustanoveno nové vedení, provedeny inventury a zjištěno velké manko – chybějící líh a tím pádem nedoplatek na spotřební dani a DPH.
I když se později vyšetřováním prokázalo, že šlo o lajdáctví tehdejších zaměstnanců, kdy do inventur byly např. počítány zásoby lihu v již neexistujících nádržích, velké penále vůči finančnímu úřadu zůstalo a firmu to poslalo do konkurzu.
V konkurzním řízení firmu koupila v březnu 1999 společnost Zlatý lihovar, a.s., jejíž vlastníky byli zahraniční investoři. Spolu se zlíchovským Lihovarem byly získány nemovitosti po celé Praze např. Jateční, Bělehradská, Komunardů (později v roce 2013 zde vznikl bytový projekt Komunardů 33) a Voctářova.
V té době státní podnik na Zlíchově produkoval 11 druhů konzumních lihovin a tři druhy octa. Pod pojem konzumní lihoviny spadají lihoviny na bázi obilného lihu a trestí obarvené kulérem mezi, které můžeme řadit tuzemský rum, halb und halb, meruňkovice, broskvovice, amareto, vodka, fernet atd. Společnost měla dvě stáčecí linky – klasické půllitrové lahve a lahve o objemu 0,2 l. V minulosti vyráběla i lihoviny do plechovek – např. vodka 0,33 l pro ruský trh.
Rekultivace na obzoru
V důsledku chaosu při převzetí provozu českým managementem, propadu prodejů a nepromyšlených investic, docházelo k prohlubování ekonomických problémů, které vyústily v rozhodnutí akcionářů ukončit provoz společnosti na jaře 2000. Postupně došlo rovněž ke změnám v akcionářské struktuře a později v roce 2000 se jediným vlastníkem stal Michael Barnett, který společnost Zlatý lihovar a. s. později řídil přes firmu Goldfin Investments Ltd. se sídlem na Britských panenských ostrovech.
Barnett do akcionářské struktury vstoupil s odkazem na své rodinné historické kořeny, kdy jeho maminka pocházela z Valašského Meziříčí a on tak chtěl svojí investicí navázat na tuto nit. V průběhu roku 2000 došlo k postupnému ukončování výroby octa, propouštění zaměstnanců a prodeji zásob a výrobních technologií; což pokračovalo do roku 2002. Tehdy v areálu pracovalo zhruba 60 zaměstnanců.
Už koncem roku 2000 však začaly projektové práce s cílem změnit územní plán a vyjmout území Lihovaru z velkého rozvojového území a stavební uzávěry. Změna ÚP s multifunkčním projektem (byty, kanceláře, obchody, hotel) byla dosažena v roce 2003.
Vzhledem ke sporům mezi akcionářem, bývalým generálním ředitelem a menšinovým akcionářem podniku byla realizace projektu odkládána.
Po vyřešení těchto komplikací byla v roce 2007 zahájena jednání o prodeji areálu investorské skupině z Irska. Bohužel, celosvětová finanční krize vedla k ukončení těchto jednání a následně pozastavení všech aktivit až do konce roku 2014, kdy akcionář situaci vyhodnotil jako oživení stavebního trhu. Původní projekt byl zavrhnut, vedla se jednání s předními developerskými skupinami v České republice o vhodnosti zastavitelnosti území. Vzdálenost území od metra zavrhla veškeré kancelářské projekty a nebylo ani rozumné konkurovat obchodnímu centru na Andělu. Jediným možným využitím bylo postavit byty.
Firma následně začíná vybírat mezi architekty, kteří by se ujali vypracováním projektu pro územní rozhodnutí. V květnu 2015 začaly projektové práce firmou Geddes Kaňka, s.r.o. a již v září 2015 došlo k představení prvního konceptu projektu.
Začátkem roku 2016 kontaktoval akviziční zaměstnanec společnosti Trigema vedení firmy Zlatý lihovar a.s. a začaly první úvahy o spolupráci na projektu. Barnett později usoudil, že projekt je natolik velký, že by bylo vhodné se spojit s joint venture partnerem. Později toto JV partnerství změnil na získání kupce. Trigema byla vážným zájemcem od první chvíle, ale problémy dohodnout se na podmínkách prodeje a ochabnutí komunikace vedly k tomu, že Barnett začal jednat i s jinými skupinami, mezi nimi nejvážněji s Daramis Group.
Téměř před podpisem smlouvy s Daramis Group se však jednání opět změnilo a do hry o projekt vstoupil další subjekt. Nicméně komplikované a dlouhotrvající jednáních vedly Michaela Barnetta k rozhodnutí, který určil jako vítěze Trigemu. Cena ve srovnání s konkurencí byla sice nižší, ale Barnett upřednostnil podpis jednoduché smlouvy s Marcelem Souralem a jeho Trigemou.
Smlouva o smlouvě budoucí na koupi akcií společnosti Zlatý lihovar byla podepsána na podzim 2017 s jedinou podmínkou Zlatého lihovaru – získat územní rozhodnutí pro bytový projekt o HPP 52 000 m2, s poměrem využití bytové funkce 90/10. Společností Zlatý lihovar a.s. byly představeny ještě další 3 verze projektu, než byla finální verze projektu schválena MČ Prahy 5, Institutem plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR) a památkáři. V říjnu 2020 tak bylo získáno územní rozhodnutí.
Okamžitě po získání územního rozhodnutí byly zahájeny kroky k podpisu smlouvy o převodu akcií, ke kterému došlo 15. ledna 2021 v sídle ČSOB za účasti právních zástupců obou stran, společností Zlatý lihovar a.s. a Trigema a.s.
Lihovar - vize Trigema
Poté se pan Michael Barnett stahuje z České republiky a projekt vlastní a řídí Marcel Soural prostřednictvím společnosti Trigema.
Samostatně firma Zlatý lihovar a.s. řešila projekt Varny, který představoval konverzi tohoto památkově chráněného historického objektu na multifunkční moderní objekt s byty v horní části, kancelářemi ve střední části a restaurací v přízemí a prvním podlaží. Tento projekt, přestože obdržel pravomocné stavební povolení se nelíbil aktuálnímu vedení MČ Prahy 5, kteří požadovali, aby se projekt v tomto rozsahu nerealizoval.
Bezprostředně po získání nepravomocného územní rozhodnutí, tedy v říjnu 2020, začala Trigema intenzivně pracovat na úpravách celého projektu Lihovaru. Marcel Soural si přál vtisknout projektu industriální charakter, který by odkazoval na historické řešení průmyslového Smíchova, včetně lokality bývalého lihovaru. Inspirací se stala lokalita městské části Kings Cross v Londýně, kam po určitou dobu směřovaly exkurze projektových manažerů Trigema a týmu architektonického studia Black n’ Arch, které Trigema založila společně s Davidem Černým.
V této době rozhodla Trigema o rozdělení projektu 535 bytových jednotek, podobného počtu garážových stání a 7 400 m2 retailových ploch na tři etapy realizace. Práce na celém projektu LIHOVAR pokračují v rychlém tempu dál. Území o velikosti 2,2 ha a hrubé podlahové ploše 52 000 m2 bylo rozděleno na tři části. S ohledem na umístění území pozemku mezi dvě komunikace a jeho orientaci delší strany mezi severem a jihem, byly etapy logicky rozděleny na etapy SEVER, STŘED a JIH.
V březnu 2022, po získání stavebního povolení, byly zahájeny stavební práce na etapě SEVER.
Etapa o 241 bytech, 14 komerčních jednotkách a s pobytovou střechou s intenzivní zelení je plánována k dokončení v březnu 2024.
Projektové práce na etapě STŘED a JIH rovněž pokračují a Trigema počítá se zahájením výstavby v dubnu 2024 a dokončení celého projektu do roku 2026.
| Typ | Byty a retailové prostory |
| Počet bytů | 535 |
| Plocha retailů | 7 400 m2 |
| Hrubé podlažní plochy | 52 000 m2 |
| Výstavba | 3 etapy: 2021 – 2026 |
„Naše motivace je, aby si lidé zapamatovali, že tady začíná Smíchov. Protože ten se do deseti let obrovsky promění. Na jižním konci, necelých 100 metrů od obytného komínu, se již staví Dvorecký most. Ze severní strany staví Sekyra Group, plánuje se nový dopravní terminál a nádraží, takže do deseti let to bude úžasná část města srovnatelná s Karlínem.“
Marcel Soural, Trigema a.s.
První výsledky: Rekonstrukce historické Varny
Jako nultou etapu zvolila komplexní rekonstrukci objektu Varny. Opustila myšlenku původního vlastníka rekonstruovat objekt pro komerční účely a rozhodla objekt přestavit na galerii moderního umění. Následně bylo rozhodnuto, že z Varny bude vytvořena galerie uměleckých děl sochaře Davida Černého.
Jednotlivá patra více méně kopírují původní ocelové vestavby technologických plošin. Celá západní fasáda je rekonstruována s odkazem na původní stav známý z dobových fotografií. Ve štítu bylo obnoveno původní kruhové okno. Střecha varny byla citlivě rekonstruována tak, aby připomínala původní střechu z roku 1907. Vznikl pouze světlík mezi původními střešními větráky, který zaručuje přirozené světlo do nového prostoru varny. Architekti a následně stavaři ze skupiny Trigema usilovali o zachování původních konstrukcí.
Rekonstrukce Varny byla dokončena v listopadu 2022 a 12. prosince 2022 kolaudována.
Původní předpokládaný investiční náklad do rekonstrukce byl překročen na trojnásobek, a to především z důvodu požadované památkové ochrany a z toho plynoucích speciálních prací na jednotlivých konstrukcích, složitého zakládání a v neposlední řadě době eskalace cen stavebních prací a materiálů (bezprostředně po zahájení válečného kofliktu na Ukrajině), kdy byla rekonstrukce prováděna. Trigema do investice vložila téměř 75 milionů korun.
Bezprostředně po kolaudaci byl nově zrekonstruovaný objekt za symbolickou cenu pronajat Davidu Černému, který následně se svým týmem začal instalovat své exponáty. Galerii pojmenoval názvem Musoleum a otevřel 1. dubna 2023.
galerie rekonstrukceDominanty budoucího LIHOVARU
Dominanty LIHOVARU
Rekonstuovaná Varna
Budova bývalé Varny je kulturní památkou, která přečkala pohnutou historii a jako jediná budova bývalého průmyslového areálu zůstala zachována. Velkorysý prostor s atriem otevřeným přes všechna podlaží je zakončený světlíkem v sedlové střeše.
Nárožní dům Flaška
První architektonickou dominantou, jenž připomíná původní funkci areálu, a kterou lze při cestě z Prahy spatřit, je nároží blokové zástavby, kde jsou lodžie v jednotlivých patrech vytvarovány do siluety lahve otočené dnem nahoru a hrdlem dolů.
Komín s vyhlídkovým výtahem
Druhá etapa bude zahrnovat kulturní a společenské centrum. LIHOVAR nebude „jen pouhým“ bydlením, ale stane se místem setkávání, kultury a zábavy. Místem, které bydlení povyšuje na kulturní a společenský zážitek. Součástí nebytové funkce je také navržená vyhlídka na vrcholu zrekonstruovaného původního komínu.
Obytný komín
Bydlení ve třetí etapě Lihovaru nabídne výjimečnou a originální architekturu odkazující k samotnému bývalému provozu. Nejvýraznější dominantou je obytný komín, který pomyslně otevře bránu nejen do celého areálu, ale i do celé jižní části Prahy.
Továrna s lofty
3. etapa se nejvíce vrací k všudypřítomnému industriálnímu duchu staré smíchovské zástavby a siluetám továrních hal.
Vizualizace LIHOVARU Smíchov