Průmysl 4.0.
Jedná se o označení pro současný trend digitalizace a související automatizace výroby. Základem jsou vize tzv. čtvrté průmyslové revoluce z roku 2011, díky nimž vzniknou „chytré továrny“, které budou využívat kyberneticko-fyzikální systémy. Nahradí tak opakující se a jednoduché činnosti vykonávané jinak lidmi. Výsledkem má být úspora času a peněz a zvýšení flexibility firem.
Stavebnictví 4.0.
Tento pojem je založen na nových vizích a přístupech a na digitalizaci a inteligenci. Cílem je aplikace těchto faktorů v rámci nástrojů využitelných pro stavebnictví. Revoluce 4.0 ve stavebnictví je doprovázena množstvím procesů, které jsou pro stavebnictví charakteristické. Aby mohlo dojít k systematickému využívání a řízení těchto procesů, je třeba přijmout určitý pracovní režim, pracovní pravidla a přístup.
BIM
Anglický výraz Building Information Modeling nebo Building Information Management představuje digitální model, jenž ukazuje, jak bude stavba vypadat. Model slouží současně jako zdroj informací o objektu pro potřeby jeho navrhování, výstavby a provozu.
Po roce 1989 se okolo větších měst začala stavět nová satelitní městečka. To však není to jediné, co posledních 25 do architektury a stavebnictví přineslo. Jak se celý obor během této doby vyvíjel
Podnikatelské baroko. Pojem, který je neodmyslitelně spojený s porevoluční dobou, kdy období šedých panelákových skvostů nahradila výstavba „pompézních“ kýčovitých domů na zelené louce, jejichž investory byli novodobí byznysmeni, kteří si tímto způsobem dokazovali svůj úspěch.
Tento architektonický sloh je charakterizovaný stavbami plných věžiček, balustrád, kovových plůtků a sádrových lvíčků. Společným rysem však byla ukrytá touha jejich majitelů ohromit své okolí a užít si také trochu toho svého luxusu.
Profese architekta v období komunismu v lecčems degradovala a podobně s ní nakládali i polistopadoví podnikatelé. Výsledkem byly nesourodé a rádoby honosné stavby, které míchaly dohromady různé styly a tvary.
Po sametové revoluci došlo k zásadním změnám. Architekti si konečně mohli založit vlastní studia a nebyli odkázáni na práci ve velkých projektových ústavech. Samozřejmě ne všichni uspěli, zejména finanční krize trh řádně pročistila. Rovněž počty absolventů architektury se rapidně zvýšily. A to ještě mohou adepti bez problémů studovat obor v zahraničí. Úhrnem tyto školy každý rok opouští kolem sedmi stovek absolventů! S mladou generací se architektura více propojuje s jinými odvětvími.
Koulí na noze omezující rozlet české architektury a stavebnictví jsou i zastaralé normy a vyhlášky, které byly šity na míru výstavbě panelových sídlišť. Dalším problémem je územní plánování a samozřejmě největší bolest: neúměrně dlouhý schvalovací proces, zatížený navíc ve světě nevídanou byrokracií.
A jaká je situace dnes? „Podnikatelské baroko“ jako módní prvek ve stavebnictví bezpochyby vymizelo. To ale neznamená, že se někteří majitelé nových domů nenechají tu a tam pro nějakou kovanou lucerničku nebo kašnu na své zahradě nadchnout. Po neúspěšných pokusech navázat na úspěšnou éru funkcionalismu je poměrně mnoho tvorby směřováno do postmoderny, která ovšem, podle odborníků, nedosahuje výsledků svých vzorů.
Další alternativou je styl high-tech, který pracuje s „kosmickými“ materiály – ocelí, sklem, sofistikovanými plasty. Ten však u nás, přesněji řečeno v Praze, nemá moc příznivců. Mnohem častěji se stavební materiály nechávají odkryté, přiznává se, že stárnou a mění se. Budovy jsou surovější, ale v tom právě může spočívat krása.
Poměrně oblíbeným stylem je také minimalismus, jehož střízlivost může být působivá, ale vyžaduje dokonalé provedení, jinak je po efektu. A pak je tu organická architektura, kterou pěstoval nejen zesnulý Jan Kaplický. V neposlední řadě se pozvolna začíná vkrádat neofuturismus, a to nejen do vizí a projektů, ale postupem času také do prvních kapek realizací.
Je vidět, že rozmanitost rozhodně nechybí a ani nebude omezením oboru v následujících období. Konzervatismus je, doufejme alespoň v architektuře, hudbou minulosti. Ale jak je na tom se svým tradičním pojetím obor samotného stavebnictví?
S úsměvem na tváři upozorňují zástupci automobilového průmyslu, že pokud by se jejich obor choval stejně konzervativně jako stavebnictví, ještě dnes bychom za zázrak pokroku považovali koně s povozem. Základem nových trendů ve stavebnictví je technologie BIM (Building Information Modeling) a digitální informační model budovy.
Digitalizace stavebnictví však bude klást nové požadavky také na samotné stavební profese. Zatímco architekti, projektanti nebo urbanisté už běžně s digitálními 3D modely pracují, mnoho dalších techniků bude muset rozšířit své znalosti. Týká se to hlavně profesí, které stavbu realizují.
Jedním z dalších nejnovějších trendů v oblasti stavebnictví je kromě digitalizace také prefabrikovaná výroba. O co se jedná?
Takový způsob bytové výstavby přináší zpravidla nižší pracovní náklady. Na druhou stranu jsou s tím spojené vyšší vstupní náklady na celkovou přípravu a plánování projektu. Zároveň je třeba přiznat, že třeba prefabrikované bydlení rozhodně není ani ve světě a ani u nás převládajícím způsobem bytové výstavby. Jedná se spíše o doplňkovou formu, jak se dají také nové byty stavět.
Výhodou prefabrikace je především to, že celkově urychlí výstavbu. Na západ od našich hranic, kde jsou náklady na pracovní sílu ještě o mnoho vyšší než u nás, to navíc vede k úspoře celkových stavebních nákladů. U nás, kde jsou tyto náklady nižší, není ale tento benefit tak významný.
Synonymem takových projektů se však zároveň samozřejmě nemyslí nevzhledná panelová výstavba, jakou jsme u nás měli především v 70. a 80. letech minulého století. Často se v té souvislosti nyní ale hovoří o přípravě koupelnových jednotek, které by se mohly kompletně připravovat mimo místo, kde bude bytový projekt vůbec stát. Některé stavební firmy již mají dokonce pro automatizaci a robotizaci samostatná oddělení. Důvod je zřejmý. Chtějí tak být krok před konkurencí a stát se tak technologickými lídry ve stavební výrobě.
V zahraničí známe například dřevěné skandinávské prefabrikáty BoKlok. Vejdou se přesně na nákladní automobil a na místo, kde mají stát, se přivezou a smontují. Na kompletní prefabrikované moduly v podobě třípodlažních bytových domů, které se již „pouze“ bez zemních prací a základů v řádu týdnů dají dohromady, se zaměřuje i společnost Max Bögl Group. Z domácích firem lze vedle Trigemy zmínit třeba také společnost Glasiert, jež se zaměřuje na prefabrikaci koupelen, garáží či právě i rodinných domů.
Zejména v souvislosti s připravovanou novelou stavebního zákona se v Česku mluví o celkové digitalizaci přípravy stavebních projektů. Díky tomu by se tak napomohlo zprůhlednit a zrychlit proces jejich přípravy a povolování a předešlo by se rizikům a chybám, jež jsou jinak s projektováním spojeny. Zlepšila by se tak rozhodně jejich kvalita a v konečném součtu snížily celkové náklady. Výsledkem by byl totiž jednoznačně popsaný modul, jak stavební zakázku v praxi realizovat.
Již méně podstatným, přesto důležitým hlediskem je pak fakt, že se tak ulehčí komunikaci mezi investorem, projektanty a samotnými stavebníky. Nehledě na to, že digitalizace by prospěla nejen urychlení bytové výstavby, ale i dalším oblastem, jaké představují komerční výstavba nebo infrastrukturní projekty. Je vidět, že heslo „pokrok nezastavíš“ se stále více odráží i v takových tradičních oborech, jako je právě stavebnictví.