Peter Čech: Pozdrav slunci
Většina fotografií zaslaných do soutěže má zajímavé příběhy. Chcete vědět, za jakých okolností vznikl například snový snímek z kategorie Příroda v Praze?
„Všechno začalo tím, když jsem poprvé viděl neskutečný východ slunce skrze mlhu nad Vyšehradem, kolem se motaly labutě, ale tehdy jsem se soustředil jen na architekturu mostu. Po nějakém čase jsem začal fotografovat labutě s roztahujícími křídly, ale uvědomoval jsem si, že bez mlhy a slunce to nemá tu správnou šťávu.
Správné mlhy bez slunce jsem často zachytil jen na podzim, proto čekání na fotografii trvalo skoro rok. Ten týden byla mlha se sluncem tři rána po sobě, ale až třetí den byla mlha konečně za železničním mostem a ne před ním. To osudové středeční ráno bylo chladné, labutě měly asi půl hodiny zpoždění s ranní hygienou. Když jsem uviděl modré nebe nad sebou, tušil jsem, že nastává den D. Labutě se pomalu rozprchly každá na své místo, já si vybral jednu kandidátku. Trvalo jí to asi 20 minut, než konečně ukončila ranní hygienu, během které jsem několikrát za minutu zkoušel nastavit expozici expozici tak, aby byla správná. Zachytit slunce skrze mlhu je to nejtěžší světlo co znám. Mým cílem bylo vyvolat fotografii z jednoho rawu, žádná fotomontáž, HDR, kopírování a jiné. Výsledná fotografie pochází ze sériového snímání Nikonu D850 + Nikor 24-70/2,8.
Když nastal osudový okamžik, trvalo to asi 1,5 vteřiny. Po zhlédnutí snímku na displeji fotoaparátu jsem poprvé v životě měl několik hodin radost - jako bych vyhrál v loterii. Podle mne je to jeden z nejtěžších snímků Prahy, jaký si vlastně umím představit. Nestačí jen sledovat počasí, ale musíte jen doufat, že s Vámi bude spolupracovat i celá příroda,“ vysvětluje fotograf.
Letošní třetí ročník soutěže Czech Nature Photo všechny překvapil zejména fotografií roku. On totiž nutí lidi přemýšlet. Je snímku krajina, vodní hladina nebo nějaké zvíře? Chvíli trvá, než naleznete to, co tam skutečně je –trnuchu.
Během hodnocení viděli porotci mnoho výborných fotografií z celého světa. Vítězný snímek zachycuje výjimečným způsobem chování zajímavého tvora. Přitom si zachovává vysokou výtvarnou hodnotu. Prchavý okamžik, než se trnucha při krmení na mořském dně zcela zahalí do opony zvířeného písku, její magické žluté oko a poutavé světelné podmínky tvoří jedinečnou a trochu záhadnou atmosféru snímku. Divák je vtažen přímo do děje pod hladinou oceánu.
Mezinárodní porota soutěže Czech Nature Photo vybírala z 2259 přihlášených fotografií. Příspěvky poslalo 244 fotografek a fotografů z České republiky a Slovenska.
Dosavadní ročníky měly skvělé výsledky. I díky přihlášeným fotografiím je zřejmé, že Česko patří k zemím, kde má fotografie přírody silné postavení. Není náhodou, že řada domácích autorů fotí přírodu také pro mezinárodní agentury a vydavatele.
Jak pořídit vítězný snímek na jeden nádech popisuje její autor Jan Stria: „Snímek „Snídaně v trávě“ byl pořízen v červnu 2018 v Rudém moři, na jihu Egypta. Vydali jsme se tam za týdenním podvodním dobrodružstvím s partou kamarádů, protože rád spojuji zachycování snímků přírody kromě jiného s cestováním a s potápěním. Dříve jsem se potápěl pouze s přístrojem, ale v posledních letech jsem objevil kouzlo potápění na nádech, tzv. freediving. Tento způsob potápění mě velmi zaujal. Má mnoho výhod, v první řadě odpadá problém s bublinami, vycházejícími z přístroje a rušícími podvodní živočichy. Díky tomu se mi otevřel úplně jiný rozměr pohledu na svět pod vodou. Člověk díky tomu zažije úžasné okamžiky, jinak těžko realizovatelné. Jako jeden ze zážitků bych rád uvedl potápění s početným hejnem delfínů, kteří byli velmi hraví a zvídaví. K dalším dobrodružstvím patří potápění a průplavy mořských jeskyní, což pro mě byl další silný a nezapomenutelný zážitek.
Jedním z hlavních z cílů této cesty do Egypta bylo ale pozorovat Dugonga, kterému se také přezdívá mořská kráva. Tento savec žije u dna mělkých zátok. Naše touha vidět tohoto zajímavého mořského savce byla tak veliká, že jsme denně vstávali ve velmi brzkých hodinách a ve vodě byli hned po svítání, tedy okolo páté hodiny ranní. Několik prvních dní jsme Dugonga nespatřili, což se podepisovalo na morálce skupiny. Počet freediverů, kteří byli ochotni vstávat takto brzy, se postupně snižoval. Štěstí se na nás usmálo až téměř na konci pobytu, když už jsme zbyli pouze tři. Dugonga jsme spatřili a měli jsme možnost ho několik minut pozorovat a v klidu si ho vyfotit.
Vstávání a potápění v brzkých ranních hodinách mělo ale i další výhody. V zátoce jsme byli úplně sami, voda tedy nebyla zvířená od turistů a lodí. Se svítáním se kromě pozemského světa probouzí i ten pod hladinou. Měli jsme tak možnost pozorovat rozličné druhy vodních živočichů: ryby, hlavonožce nebo želvy a rejnoky. Mezi posledně zmíněné patří i Trnucha modroskvrnná, úžasně zbarvená mořská paryba. Pozorovat její ranní rituál bylo také jedním ze skvělých zážitků, během kterého vznikla tato fotografie.
Trnucha sedne opatrně na písek a následně začne svým tělem dokola vířit písek a následně do tlamy nasává potravu v podobě měkkýšů, červů, krevet či drobných rybek. Celé to vypadá opravdu dramaticky a kužely ranního světla atmosféru ještě umocnily. Sám jsem z výsledné fotografie nadšený, protože se mi podařilo zachytit a zprostředkovat chování volně žijícího podmořského živočicha v jeho přirozeném, zatím ještě téměř neporušeném prostředí.
Od začátku července je přímo na Staroměstské radnici výstava porotců Czech Nature Photo, kde si můžete prohlédnout snímky Ami Vitale, americké fotografky National Geographic, ředitele Zoo Praha Miroslava Bobka, předsedy poroty Michal Krause, tvorbu fenomenálního fotografa Petra Bambouska nebo fotografie včel Veroniky Souralové a mnoha dalších.
Více informací k nalezení na webu a blogu www.czechphoto.org