Rozhovor s Davidem Černým o projektu Fragment

Je pro vás práce posláním?

Život je moc krátký na to, abych jen vydělával peníze. To jsem si ujasnil už dřív. Spíše než posláním bych to nazval nutkáním. Baví mě ten proces, když se ráno vzbudím a promýšlím, jak bude nová věc vypadat. A když pak už stojím před samotným výsledkem, říkám si „jo, to je ono“.

Zaslouží si Praha moderní architekturu?

Město je zajímavé, jak se tady mixují různé slohy a styly. Praha by si zasloužila vizionáře a nebyla pouze jakousi dojnou krávou. Je tady málo nových zajímavých budov. Výjimkou je například Tančící dům. Není tady třeba nic od Jana Kaplického. To vše tak trochu hovoří o české zabedněnosti.

Co vás na architektuře láká?

Hrál jsem už v kapele, měl jsem vlastní televizní pořad a spoluzaložil klub MeetFactory. Teď se zabývám mimo jiné architekturou. Třeba u ní zůstanu, třeba ne. Uvidíme.

Je architektura uměním?

Umění je v podstatě k ničemu. Naopak architektura je k něčemu. Krásno a užitkovost se tak ale vzájemně doplňují, což je dobře.

Je umění spíše magickou, nebo naopak pragmatickou záležitostí?

To je otázka spíše pro psychiatra, do toho bych se nechtěl pouštět.

V čem je podle vás Fragment výjimečný?

Jsou to fragmenty bytí. V Invalidovně jsou některé sochy například bez rukou. Na to bude nový projekt navazovat.

Jak se rodil urbanistický koncept?

Hodně se v okolí stavělo nebo staví. Některé z těchto projektů jsou opravdu hezké. Nejedná se současně o nějak extrémně vysokou zástavbu. Určitě je to dobré místo.