Přečtěte si o technologii Snowfactory

Jednotlivé směny na zasněžování mnohdy stráví nepřetržitě třeba i 12 až 16 hodin denně. A pokud sníh produkuje technologie Snowfactory, je třeba na vše dohlížet dokonce po celých 24 hodin. Členové moníneckého týmu se samozřejmě střídají, nic z toho nedělá pouze jeden člověk. Během října a listopadu obsluha pracuje především na Snowfactory. Jakmile se ale teploty dostanou na delší čas pod nulu, přichází čas pro sněhová děla.

Týmy, které sněžná děla obsluhují, musí dobře odhadnout, jaké zrovna panuje počasí a zda se během chvilky nebude měnit. Někdy jsou to doslova bezesné noci. Připravit pro lyžaře sněhovou pokrývku pak bývá doslova alchymie.

„Pokud vidíme, že přijde delší vlna větších mrazů, systém zasněžování paradoxně vypneme. Spustíme jej zase až v momentu, kdy teploty spadnou například až na -5°C. Pak totiž do systému „natlačíme“ více vody, třeba až 50 litrů za sekundu. To znamená i větší produkci sněhu při stejné energetické náročnosti. Jindy jsme ale nuceni na nic nečekat a zasněžování nechat a využít tak každou hodinu mrazu,“ říká za tým Míra Kubišta.

Často přitom záleží na počasí, jaké zrovna v areálu panuje, především pak na kombinaci teploty a vlhkosti vzduchu. „Někdy spouštíme systém už při -1 °C a sníh je dobrý. Jindy to je až při -3 °C a ze systému jde jen rozprášená voda. Zasněžování je v tom případě bez efektu,“ dodává.

Ani pozdě odpoledne si ale tým neodpočine. Pokud se lyžuje, rolby jsou připravené upravit sjezdovku po skončení denního lyžování v co nejkratším čase. Ta musí „vymrznout“, aby měla větší trvanlivost. Rolba jezdí po svahu střídavě nahoru a dolů. Trasa její jízdy se překrývá, aby se na sjezdovce neobjevovaly nečekané přechody, které by pak stěžovaly lyžařům jízdu. A když rolbaři skončí, nastupují často další pracovníci, kteří dohlíží nad tím, aby sněžná děla pracovala správně i přes noc.