Coliving neboli komunitní bydlení v Češích stále ještě budí asociaci spolubydlení, tedy sdíleného pokojíčku, ve kterém se střídáte s kolegou z vysoké a čas od času ho musíte poslat do kina, aby na vás zbylo trochu soukromí. Taková představa je ale dnes dávno passé. Coliving v současném moderním pojetí přináší luxus, soukromí a pohodlí společně s důrazem na mezilidské vztahy a sounáležitost, stejně jako vnáší vysoký standard bydlení hotelového typu do bydlení běžného.

V praxi to funguje tak, že každá domácnost má k dispozici plně zařízený a zcela soběstačný, ale malý, soukromý byt, stejně jako v „běžném“ bydlení. Užitková plocha bytů je ovšem výrazně rozšířena o společné prostory, které přímo vybízí k vzájemnému potkávání po práci, seznámení, sdílení denních radostí a společnému trávení volného času. Coliving počítá s tím, že obyvatelé rezidenčního areálu se aktivně podílejí na fungování sousedského společenství, baví je společně trávený volný čas a život v pospolitosti s ostatními. Samotný plně vybavený byt tak doplňuje obvykle společný velkorysý obývák, který je jako stvořený k tomu, aby člověk zašel po práci třeba na skleničku a sdílel s ostatními zážitky z pracovního dne. V colivingových areálech bývá standardem i velká sdílená kuchyň s jídelnou, která vybízí například ke společným večeřím či víkendovému brunchi. V komunitním bydlení pak většinou nechybí ani herny pro děti, prádelna, posilovna, coworkingový prostor nebo třeba místo pro kulturní a společenské události. Standardem často bývají i služby, jako je například pravidelný úklid nebo údržba.

Obvyklá plocha bytů v areálech komunitního bydlení se pohybuje okolo 20 m2. I na takovém prostoru lze ale velkoryse a plnohodnotně žít, a to díky využití každého metru čtverečního. Zařízení colivingových bytů je totiž předem důkladně promyšlené, postele jsou často vyklápěcí a nábytek je obvykle vyroben na míru a nabízí důmyslné a nekonvenční využití všech potenciálních úložných prostor.

Princip komunitního bydlení zažívá podle odborníků v zahraničí velký rozmach, kterému navíc konvenuje nejen měnící se způsob práce a rostoucí podíl generace singles ve velkoměstech, ale i proměňující se způsob uvažování, které pozvolna klade větší nárok na udržitelnost bydlení, na hodnotu mezilidských vztahů a kvalitu sociálních kontaktů. Coliving je navíc ideální variantou pro ty, kteří potřebují mít možnost pružně reagovat na nepředvídatelné situace. Na druhé straně je hnací silou colivingu i neustálý růst cen nemovitostí a dlouhodobě neutěšený stav na trhu s realitami, kdy poptávka už dlouho vysoce převyšuje nabídku, stejně jako rychlé tempo zahušťování evropských metropolí. Podle Světové banky žije ve velkých městech 75 % populace Evropské unie a OSN očekává, že do roku 2050 to bude více než 84 %. Právě svižné zahušťování měst je důvodem, proč se stále více lidí snaží najít ve městě dostupné bydlení. Coliving jim v tomto případě ukazuje, jak lze smysluplně a bez zbytečně vysokých nákladů využít městský prostor.

I když v Česku colivingové bydlení zatím stále vyhledávají převážně lidé ve věku od 24 do 39 let, odborníci očekávají, že se tento trend postupně začne prosazovat i mezi dalšími věkovými kategoriemi tak, jak je to běžné v západoevropských metropolích, jako je Amsterodam, Vídeň, Londýn či Berlín, kde svižným tempem vznikají celé colivingové platformy či řetězce.

„V Česku je coliving zatím v začátcích, nicméně právě proto představuje pro potenciální investory atraktivní příležitost. Jeho očekávaný nástup lze přirovnat k nedávnému rozmachu coworkingových center, jejichž rozjezd byl v Česku opožděnější a pozvolnější než v jiných evropských metropolích. Jakmile si ale lidé navykli pracovat v živé komunitě, začala poptávka růst a v současnosti mají už některá centra klienty a čekací listině. Očekáváme, že u colivingu bude vývoj obdobný,“ říká Jakub Stanislav, šéf oddělení investic ve společnosti CBRE.