„K času se stavím jako ke své nejvyšší hodnotě, a proto se k němu tak chovám,“ říká Marcel Soural.

PŘÍSTUP K ŽIVOTU

Nejen že si domy necháváte ve svém portfoliu, ale stavíte jinak. Kdy u vás došlo k přerodu, že jste si řekl, nebudu stavět unifikované liniové stavby jako ostatní a začnu v architektuře provokovat?

Bylo to postupné. Pro development je zásadní kapitál – jako je pro člověka důležitá krev, pro development jsou nezbytné prostředky. Postupně jsme tedy získávali na síle a tato fáze byla završena výstavbou bytového domu SMART, jež převýšila náklady přes 1 miliardu korun. Tehdy jsme se začali zajímat o veřejný prostor a uzráli v přesvědčení, že chceme jít dál a stavět výrazově jiné stavby. Když se projdete po nové architektuře, která vzniká, najdete mnoho developerů, jejichž projekty mají smysl, urbanistický výraz a jsou hezké. Pak tu jsou ovšem i projekty, kde byste prostě bydlet nechtěla.

Co vy, bydlíte ve svém vlastním projektu?

Bydlel jsem v projektu tří bytových domů v Jinonicích, což byl jeden z našich prvních developmentů. Přestěhovali jsme se tam z Karlína, kde jsme žili v nájmu v činžáku, vychovávali děti a hodně toho prožili, včetně povodní. Karlín jsme pak vyměnili za vlastní byt v Jinonicích, který také realizovala Trigema. Na této adrese jsme bydleli osm deset let. Pak přišlo období, kdy mi žena říkala, že bychom si mohli postavit rodinný domek. Dala mi tři podmínky. Chtěla bydlet v Jinonicích, u metra a v blízkosti lesa. Vypořádal jsem se s tím tak, že jsem si vytiskl mapu, vzal kružítko, na poloměr dal docházkové vzdálenosti a začal kreslit kružnice: Jinonice-les-metro. Tam, kde se propojily, bylo zájmové místo. Vzal jsem psa, syna a začali jsme se procházet po vyznačených místech z mapy. Prohlíželi si domy a bez jakékoli znalosti vlastnických vztahů si zapisovali, které se nám líbí. Označili jsme celkem 15 domů a zjistili si z katastru nemovitostí vlastníky. Deset z nich jsme obeslali přes našeho právníka slušným dopisem s dotazem, zda není jejich dům na prodej, neboť hledáme nemovitost, kde bychom jako rodina mohli žít. Tři se ozvali a chtěli o prodeji jednat. Ve výsledku jsem koupil dům, který je od sídla Trigemy 5 minut autem a 8 minut pěšky. Takže jezdím autem, protože šetřím 3 minuty, nerad plýtvám časem.

O tom jsem přemýšlela, jaký máte vztah k času? Třeba teď, co stavíte vinici na Moravě, udělal jste si pilotní zkoušky a pořídil vrtulník. Určitě ve vašem případě nejde o výraz nezávislosti, bude to mít souvislost s časem.

K času se stavím jako ke své nejvyšší hodnotě, a proto se k němu tak chovám. Čas je to nejdůležitější, co mám. Nejsou to peníze ani nic jiného. Je to čas. Pořád o něm přemýšlím, nechci s ním plýtvat, a pokud ho někomu dávám, snažím se, aby to mělo smysl. Úplně mě třeba rozhodí, když se věnuji někomu ve firmě a on pak odejde. Říkám si, snad jsem čas nevyplýtval a něco ho naučil, ale mrzí mě to. Mám rád dlouhodobou spolupráci.

Neplýtvat časem znamená mít jasně nastavené priority a hodnoty. Co všechno chcete stihnout a dokázat?

Mým přáním je zanechat zde domy, které budou atypické, hezké, užitné a osloví další generace. Proto se věnuji stavařině, a proto je hlavní činností Trigemy development.

Když je člověk mladý, má pocit, že má spoustu času. Kdy jste si uvědomil, že čas je to nejdůležitější, co máte? Stalo se tak díky nějaké osudové situaci, která vás změnila?

Nic takového mě nepotkalo, jen jsem si to prostě uvědomil. Spíše se to pojí s aktuálním stavem společnosti, který mě nutí přemýšlet, proč taková je. Lidé jsou roztěkaní a mají problém číst i knihu. Neustále si kontrolují mobil, aby nic nepropásli. Jsou zahlceni informacemi, o nichž jsou přesvědčeni, že se jich týkají. Není tomu tak. Nemá smysl plýtvat časem na sociálních sítích a srovnávat se tam s ostatními. Hnát se za zážitky a propadat pocitům, že potřebuji nové kolo, auto, byt, dům…

Co potřebujete vy?

Já? Jen ten čas.