Čtvrť, která je kousek od centra města a kde se zároveň sdružuje tramvajová, autobusová a lodní doprava s vlakem a metrem, láká městského člověka, co pravidelně utíká do přírody. Zelených ploch je v Praze 5 nespočet, nedaleko je například rozsáhlé Prokopské údolí. Jedním z nejzajímavějších projektů je bezesporu přestavba Zlíchovského lihovaru specifická především zachováním původních industriálních prvků továrny s použitím speciálních materiálů a uměleckých prvků. Po dokončení karlínského Fragmentu se Trigema pouští do kolaudace první části projektu Lihovar, o jehož specifické výstavbě jsme si povídali s jeho architekty Radkem Podorským a Tomášem Záhorou.
Chápu správně, že studio Black n ’Arch, s. r. o. vzniklo v návaznosti na projekty společnosti Trigema?
Tomáš: Je to tak. Vše začalo spoluprací Marcela Sourala (zakladatele Trigemy) s umělcem Davidem Černým. Marcel rád zahrnuje do stavebních projektů vyšší level estetiky a umění. Neomezuje se jen na Davida Černého, spolupracuje i s jinými umělci, ale konkrétně architektonické studio Black n ’Arch vzniklo před šesti lety z touhy o bližší spolupráci s Davidem.
Radek: Lihovar byl jedním z prvních projektů, na kterých spolu začali pracovat. Myslím, že se poprvé potkali v centru Meet- Factory naproti Lihovaru, kde původně řešili jednu sochu, a postupně se dobrali k tomu, že by spolu mohli spolupracovat i na větších projektech. Třeba na tom přes silnici.
Jak funguje spolupráce na developerském projektu s umělcem?
Radek: Je to nejjednodušší způsob, jak zbořit jakýkoliv koncept. (smích) My přijdeme s racionalitou, jednoduchostí, pravidelností a pak přijde David. Často má argumenty, které nás nenapadnou. Když jsme například řešili vnitrobloky v Lihovaru, pracovali jsme v týmu s organizací prostoru doplněného o stromy, on ale přišel s úplně jinými nápady. Vysvětlil nám důvod toho, proč budou lidé na tom místě spokojeni, začal dovnitř přidávat sochy, různé vertikály a historické artefakty, a najednou začal celý projekt fungovat lépe. Společně jsme přišli na ideu produktovodů, které procházejí celým Lihovarem. Ty jsme doplnili o drobné koleje a další fragmenty destilace z historické tovární výroby. Člověk se najednou nekouká z jedné fasády na druhou, ale oči se mu zastaví na uměleckých detailech, a díky tomu má pak projekt jemnější duši.
Takže jste s Davidem Černým sehraní.
Tomáš: Neustále nás vytahuje z inženýrsko-architektonické letargie. (smích) Má na stavby úplně jiný pohled než my. Nás zajímá ergonomie, potrubí, kabely, normy a spousta jiných technických parametrů. Tím je David nezatížený.
Radek: Je to unikátní a intenzivní spolupráce, která umí být zároveň frustrující, když se blíží termíny.
Kdy a jak vznikl nápad vybudovat na místě historického smíchovského lihovaru novou rezidenční čtvrť?
Radek: První prezentace na městské části proběhla kolem roku 2018. Tam jsme představili projekt, který chtěl zachovat a podpořit archetypální ráz továrny. Tak vznikl cihelný soubor domů s komíny. Cihla byla společně s ocelí a sklem od začátku stěžejním materiálem celého komplexu.
Smíchovu se říká pražský Manchester. Navazuje na tento koncept váš projekt industriálního Lihovaru?
Radek: Celý projekt je velká výzva. Máme možnost vracet se k zajímavému, co tato inspirativní čtvrť nabízí. Je super, že si můžeme vyzkoušet tradiční i nové přístupy v práci s fasádou, které už se dnes nevyužívají. Nutno ale dodat, že původní Smíchov poměrně dlouho působil jako nepřátelské území. Naším cílem bylo vytvořit vřelé a prostupné prostředí. Jedinečnost projektu je dána mimo jiné páteřní komunikací, která povede celým areálem podél kolejové vlečky. Veškerá doprava je odkloněná bokem, střed bude patřit chodcům. Výjimečný je také třípatrový gastro zážitkový vnitroblok s vodními prvky, který se má stát těžištěm komunitního života první oblasti areálu.
Jaké projekty u nás či v zahraničí vám byly inspirací?
Radek: Velkou inspirací je Kodaň, především development jejího severního přístavu. David Černý má rád holandskou cihlářskou školu, která se také do našich návrhů promítla. Dále určitě Porúří, kde pracovali s citlivým zapracováním továrny do města.
Experimentovali jste s různými přístupy i materiály?
S Davidem to ani jinak nejde. (smích) On přijde s nápadem a na nás je jeho realizace. Celý proces je ale zábavný a obohacující. Museli jsme oslovit spoustu firem, které nám s jednotlivými fázemi radily, zkoušeli jsme různé cesty. Díky tomu máme možnost potkat zajímavé osobnosti, jakými jsou speciální výtaháři, omítkáři nebo lidé zabývající se betonovým 3D tiskem. Máme poměrně velký přehled o tom, co je ve stavitelství možné.
Které části areálu jsou kulturní památkou?
Radek: Jedná se o dva domy varny a komín. Mimo památky tu byly také původní skladovací domy, obrovské melasové nádoby, administrativní a ubytovací domy a podzemní domíchávárny. Bohužel zbytek areálu už nebyl ve stavu, aby se dal zachovat. Když se dobourávaly ruiny, vonělo to tu ovocem a různými silicemi, které se přidávaly do destilátů. Byl to zajímavý zážitek. Zlíchovský lihovar sdružoval sto let octovou a lihovou výrobu, vyráběl se tu také potaš. Činnost ukončil v roce 2000 a od té doby byl areál prázdný.
Jaké využití nabídne v následujících letech?
Radek: Snažili jsme se novou čtvrť obohatit o polyfunkční náplň – od druhých pater výš budou v budovách byty, v přízemí se bude jednat o kombinaci komerčního využití a občanské vybavenosti. Soustředili jsme se i na gastro sektor, rádi bychom z jedné části vytvořili food market. Nebude chybět ani fitness, lékárna, supermarket a podobně. Celý vnitřní prostor bude veřejný, nechtěli jsme tvořit další uzavřený soukromý areál, kde chybí energie. Rádi bychom, aby tu kvetla kultura a společenský život.
Jak vnímáte možné pokračování smíchovské náplavky a změny na Strakonické ulici?
Tomáš: Těšíme se, až se z ní stane pulzující bulvár. Radek: Věříme, že se zklidní i automobilová doprava. Město tlačí na zmenšení dopravní kapacity, doplnění cyklopruhů i propojení řeky s ulicí tak, jako je to vidět v západních městech. Jakmile se dostaví městský okruh, celkově se tato část od aut odlehčí.
Je jedním z cílů projektu protáhnutí občanského života na Smíchově až ke Zlíchovou?
Tomáš: Je to spíše naopak. Lihovar se má stát začátkem, vstupní branou do centra. První věc, co člověk při průjezdu Strakonickou uvidí, bude komín, který bude jakousi reminiscencí na historickou výrobu. Ten ho přivítá na Smíchově.
Radek: Ano, přesně tak. Cílem bylo vytvořit jediný a pravý počátek Smíchova, který začíná hned za Dvoreckým mostem naším obytným komínem.
Ten má stát už příští rok.
Radek: Je super mimo jiné v tom, jak blízko nám je – propojí lokalitu Lihovaru s podolským bazénem. Těšíme se i na expozici Kryštofa Kintery, která kolem něj bude umístěna. No a další důležitou stavbou je nové Smíchovské nádraží, to celou čtvrť také zkrášlí a zjednoduší.
Kdy Lihovar přivítá první rezidenty?
Radek: Byty budou k nastěhování už na jaře 2024. Nabízíme byty nejen na prodej, ale i na pronájem. Chtěli bychom, aby byly dostupné široké škále klientů a složení rezidentů bylo tak co nejpestřejší.
Publikováno v zimním vydání magazínu Amazing (vydání 11)
Napsala Radka Kachramanová, foto archiv a Štěpán Lohr